Because of you...♥

Smíchy se popadám za břicho, teď to myslím upřímně, vyrazilas mi dech - a mám už virgin mochito v ruce (nealko, chápej...) a tíhu skutků na zádech. Tak jsem to přežila, šťastně a ve zdraví, nic jsem však neřešila a nechala věci náhodě... Možná to právě bylo špatně, měla jsem chytit šanci za pačesy, kdo ví. Nějak se to zvládne. Doufám...

"Přistrčim mu papír s tužkou a řeknu mu: Kresli, Pavlíčku, hezky kresli!"
"Jen mu dej kapky..."

Tak o to ať se nikdo nebojí...Já proti němu vlastně vůbec nic nemám! Vybírá hudbu, o který dělám, že se mi vlastně nelíbí, přitom si potajmu při sobotním úklidu zpívám a dnes už dokonce žádám o Within Temptation na flashce...
Vždycky dělám, jak jsem po jeho nejapných a urážlivých vtipech typu "Řekni jí, ať se necpe takhle na noc..." (když si mimochodem jdu pro suchej chleba! SUCHEJ CHLEBA!) uražená...Vlastně nejsem. V pokojíku si pak kecnu, žvejkám chleba a se smíchem kroutím hlavou "Však já mu to okořením..někdy!". Ale s těma rukama mě naštval...jo! Brečela jsem! Pan inženýr ví všechno nejlíp, já zapomněla. Nejradši bych mu řekla, ať si inženýruje a nerakví mi moje idylické představy o tom, jak jsem super malířka... Konečně se mi však naskytla příležitost vrátit mu to. V pátek hned jak ho uvidím, a přesto, že ho vlastně vůbec neznám, strčim mu do ruky papír a tužku, a chci vidět jak nakreslí krásnou, NEVYKLOUBENOU a proporčně správnou ruku! Cha! Obrat by ovšem nastal, kdyby pan inženýr uměl dobře, FAKT dobře malovat...
uhm...

Přátelství? oh, what?!

Přátelství přestává tam, kde odhalíme u přítele tajemství, zvláště je-li tímto tajemstvím dotčena hrdost.

Jo, všechny pocity ve mně vybuchují…nastavili jste si čas a odpočítáváte do konce. Hrajeme drama. Už se těším, až vypadnu. Nasadím si černý americký brejle, pohodím hlavou, načechrám si ty svý vlnitý vlasy do půlky zad, co mi tak hrozně závidíte…zahraju si na fiflenku. Cha! Uvidíme… koho baví holka, co si ze sebe dělá srandu, snaží se být vtipná a milá? Asi nikoho…řeknete: „Tuctovka!“ ona taková není… ve skrytu duše to v ní pění, kypí pocity bezradnosti, brečí každou chvíli (vidíš to? Takovou nemá rád už vůbec nikdo. Nasaď radši masku a vypadni!). Když se ale vrátí, musí naskočit na přesčas. Začne křičet, vylívá si zlost na blízkých. „Blízkých?! To si děláš srandu…nechávají na ní všechnu práci!“ A vidíš to? Už se zase topíš v sebelítosti… „Di se bodnout.“ a nahodila znechucenej ksicht.

Once in a dream...

This is our last chance,

give me your hands.

Náš...Můj svět se točí rychlostí světla...

The night is fading, heart is racing,

jako by to byl konec,

nech jej žít a zemřít...

It´s kinda cool, I gotta ruin my voice,
Once in a dream.

The reason why...

A to je to, proč se směju...

Protože pořád mám pro co žít...

Jak...*censored*...obepíná...

Mé oči hledaly tvé pohledy, 

a ty se ztrácely v davu houstnoucím,

„On by se jí líbil!“,

jen já vím jak to je…

V temnotách usínám,

s horkým pocitem na srdci,

a znovu: „On by se jí líbil!“

„Mami, vidělas ty jeho vlasy?“

A výbuch smíchu…

Připadala jsem si přiškrcená,

uštknutá zmijí, 

USNI! USNI! Říkám si…

A teď jsem tam byla zase,

Jako když se vrátím v čase,

znovu mé oči, a žádné pohledy.

Přesto jsem šťastná, protože:

„On by se jí líbil…“

  možná…?