Examine it

"Přistrčim mu papír s tužkou a řeknu mu: Kresli, Pavlíčku, hezky kresli!"
"Jen mu dej kapky..."

Tak o to ať se nikdo nebojí...Já proti němu vlastně vůbec nic nemám! Vybírá hudbu, o který dělám, že se mi vlastně nelíbí, přitom si potajmu při sobotním úklidu zpívám a dnes už dokonce žádám o Within Temptation na flashce...
Vždycky dělám, jak jsem po jeho nejapných a urážlivých vtipech typu "Řekni jí, ať se necpe takhle na noc..." (když si mimochodem jdu pro suchej chleba! SUCHEJ CHLEBA!) uražená...Vlastně nejsem. V pokojíku si pak kecnu, žvejkám chleba a se smíchem kroutím hlavou "Však já mu to okořením..někdy!". Ale s těma rukama mě naštval...jo! Brečela jsem! Pan inženýr ví všechno nejlíp, já zapomněla. Nejradši bych mu řekla, ať si inženýruje a nerakví mi moje idylické představy o tom, jak jsem super malířka... Konečně se mi však naskytla příležitost vrátit mu to. V pátek hned jak ho uvidím, a přesto, že ho vlastně vůbec neznám, strčim mu do ruky papír a tužku, a chci vidět jak nakreslí krásnou, NEVYKLOUBENOU a proporčně správnou ruku! Cha! Obrat by ovšem nastal, kdyby pan inženýr uměl dobře, FAKT dobře malovat...
uhm...
uhm...??
Co to?! On? Malovat?! Hahahaha! Já jsem tááááák vtipná...
Ale já proti němu vážně nic nemám...Z těch rukou si už vážně dělám jen legraci. Je fakt, že jsem brečela, štvalo a užíralo mě to asi měsíc, ale vykašlala jsem se na to... proč si zrovna mamka myslí, že na nás budou všichni hledět s otazníkem v očích, až mi třeba bude vysvětlovat matiku a já začnu hulákat, že to nechápu?! Protože by to byla pravda? Co to povídám...Kecy v kleci! Já jsem milá. Opravdu...a absolutně nic proti němu nemám. A vím, že to říkám už potřetí.
Víte co? Jdu si radši dopisovat matiku a držím pusu...ruku.